Průvodce po Květné zahradě je nově i pro neslyšící

Zahrada_ neslychana_1 800x600

V září přichází Národní památkový ústav vstříc sluchově postiženým spoluobčanům a nabízí jim možnost využít novou službu – průvodce po Květné zahradě v Kroměříži pro neslyšící. Uvedl to NPÚ ve své zprávě.

Tablet s videonahrávkami ve znakovém jazyce je kromě psaného slova pro neslyšící další příležitostí, jak mohou poznat krásu a půvab kroměřížského libosadu. Oficiální představení průvodce Hortus inauditus – Zahrada neslýchaná proběhlo tento týden v Květné zahradě v Kroměříži.

Na projektu Hortus inauditus – Zahrada neslýchaná se podílelo Metodické centrum zahradní kultury v Kroměříži ve spolupráci s Poradenským centrem pro sluchově postižené a městem Kroměříž. Hlavním impulsem pro vytvoření nové služby byla skutečnost, že pro neslyšící je čeština v podstatě cizí řečí, jejich primárním jazykem je totiž znaková řeč. Jen zdánlivě tedy platí, že neslyšícím stačí pro kvalitní poznávání památek psaný text.

Základem nově vytvořeného průvodce Květnou zahradou pro neslyšící jsou videonahrávky ve znakovém jazyce vložené do tabletu, jejž si neslyšící mohou zapůjčit v návštěvnickém centru Květné zahrady. Pohyb po zahradě jim usnadní interaktivní mapa s označením míst, pro která je vytvořen výklad. Kromě videonahrávek jsou připojeny také texty, fotografie zprostředkovávající například informace o historické podobě částí zahrady či její nedávné obnově; nechybí ani populární komiks a slovníček pojmů.

Květná zahrada patří k nejvýznamnějším zahradním dílům nejen u nás, ale v celosvětovém měřítku a je v podstatě jedinou svého druhu v Evropě. Myšlenka na založení Květné zahrady vzešla od biskupa Karla II. Lichtensteina z Castelkorna poté, co se mu dostala do rukou kniha o zahradách ve Versailles. Ty ho natolik nadchly, že se rozhodl podobně krásné zahrady založit také na biskupských državách v Kroměříži. Projekt svěřil císařskému architektovi Giovannimu Pietrovi Tencallovi, realizace pak proběhla v letech 1665–1675. V následujících staletích však prošla zahrada různými úpravami, sloužila po určitou dobu také jako zázemí pro zámek a na původně květinových záhonech se pěstovala zelenina a ovocné stromy. Paradoxně právě díky tomu se dochovala, protože nebylo změněno její původní základní rozložení. A díky dobové dokumentaci jsou také poměrně dobře známy i všechny rostliny, které v původním libosadu byly. V roce 1998 byl celý areál arcibiskupského zámku a zahrad pro svou jedinečnost zapsán na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.

foto: NPU