Záhadný život a smrt rybníkáře Krčína!

rybnikari

O Jakubu Krčínovi

Jakub Krčín přichází na svět 18. července 1535, jako druhý syn z pěti dětí. Rodina není příliš majetná. Jiří Krčín z Jelčan a Kateřina Čejková z Olbramovic, tedy rodiče Jakuba, nemají příliš peněz, a proto je Jakub donucen přerušit i svá studia na pražské Karlově univerzitě. V té době se v jeho mysli rodí obava ze života, který by mohl prožít ve strachu z chudoby a nouze. Pochází ze šlechtického rodu, ale situace ho donutí ve svých 21 letech nastoupit k Vilému Trčkovi z Lipé, aby se stal nádvorním a panským hospodářem.

Krčín je na panství ve Velíši především pověřen dohlížet na lesy, rybníky a poddané, ale brzy si jeho talentu vykonávat úředničinu všimne purkrabí z Krumlova Jan Vamberský z Rohatce. Tento muž jmenuje Krčína svým zástupcem.
Již v tu dobu si Krčín vezme do hlavy sen – postavit největší rybník v království. Říká se, že jde i přes mrtvoly, neboť má odstranit dokonce svého dobrodince Vamberského. Spory mezi nimi se mají vyřešit 16. října 1562, kdy je Vamberský po 20 měsících trápení s Krčínem sesazen, a kdy se Krčín stává novým purkrabím.
Už tehdy má dokazovat, že si jde tvrdě za svým a zbaví se každého, kdo mu stojí v cestě.

 

Ďábel v přestrojení

Krčín má jako purkrabí v Krumlově vládnout velmi pevnou rukou. Nemilosrdně odhaluje podvody a brzy je nenáviděn všemi poddanými a měšťany. Hospodským upírá právo vařit pivo a okrádá je o veliké peníze. Buduje totiž své vlastní pivovary, jejichž zisk teče přímo do pokladny Rožmberků. Staví nové mlýny, dvory a ovčírny. Zavádí poplatky, kde jen může, a tak sdírá poddané. O tom, že je k nim velmi tvrdý a nemilosrdný není pochyb. Měl je trestat za každý přestupek, někdy i šibenicí. Pokud někdo pytlačil, či ukradl rybu, byl potrestán useknutím ruky, pověšením, či vyloupnutím oka z hlavy. stejně se však chová k úředníkům, kteří udělají chybu, či se zpronevěří. Často je k nim volán kat.

Sňatek se starší vdovou

Protože ani Krčín ovšem není svatý a má dost velké problémy kvůli svým pitkám a prohánění se za sukněmi, je velmi zadlužen, a tak mu dokonce hrozí vězení. Dlouho přemýšlí, jak své problémy vyřešit, až dojde k zoufalému závěru. Roku 1566 se žení s o 30 roků starší vdovou Dorotou Slepičkovou z Krumlova. Krčínovi je 31 roků, když nabyde majetku, který se skládá z domu v Krumlově a značné sumy peněz. O tom jak o své ženě smýšlel, se můžeme přesvědčit v následujících verších, které byly nalezeny o mnoho let později v jeho deníku.
„Toho léta také svůj stav změnil, neb jest se v Krumlově oženil. Pojal sobě bábu za ženu, za své služby, nebohý, má tu odměnu. Musí v tom trvati do vůle boží, dokud Pán Bůh z něho toho břemene nesloží.“
Krčín pochopitelně doufá, že kvůli vysokému věku nevěsty z něj bude rychle bohatý vdovec. Doufá však marně. Manželství trvá 21 let. Dorota umírá až roku 1587, kdy je Krčínovi 52 let.

Zazděná žena

Krčín za svého manželství s Dorotou rozhodně nebyl věrný, vždyť i před sňatkem se otáčel za kdejakou sukní. Krčín byl prý zapleten do nevěry manželky P. Kořenského z Terešova, ale zároveň byl ve stejném roce pobodán od V. Čejkovského. Případ nevěrné manželky je tehdy velikou kauzou, neboť Kořenský nechává svoji ženu Markétu ze Žeberka zazdít ve tvrzi ve Svébozích. Když se osud Markéty rozkřikne, mají prý davy lidí přicházet k tvrzi a projevovat nad nešťastnicí lítost a zároveň soucit.

Tvrz vybudovaná za 3 dny

Pověsti se šíří velmi rychle. A navíc se šíří čím dál tím více, zvláště pak, když se Krčínovi daří získat Sedlčany a několik okolních vsí. Začíná stavět vodní hráze v Křepenicích. Práce navíc mají pokračovat velice rychle a lidem nad tím zůstává rozum stát.
O stavbě křepenické tvrze mají kolovat zvláštní zvěsti. Podle tamějších obyvatel zajisté Krčín uzavřel smlouvu s ďáblem, který se zavázel, že hrádek vystaví během 3 nocí. Podmínka byla taková, že pokud ďábel dokončí své dílo do třetího dne do rána, než zakokrhá kohout, propadá Krčínova duše peklu.
Tehdy prý má obyvatele v noci děsit strašidelné burácení a ráno s údivem sledují takřka dostavěnou budovu. Čert si prý vede velmi dobře a Krčín se začíná bát o svoji duši. Vymýšlí proto lest. Pořizuje si kohouta, s jehož pomocí chce práci pekelníka ukončit předčasně.
Kokrhání tohoto kohouta se má nocí ozvat právě v tu chvíli, kdy čert letí s posledním kamenem. Jakmile uslyšel kokrhání, upustil kámen a v tu ránu zmizel v pekle. Onen kámen má u tvrze ležet dodnes.

Hříchy si vybírají daň

Nový Hrádek Krčínov je vystaven rychleji, než je zvykem. Trvá však ještě 4 roky, než se Krčín může v místě usadit. Stále se však okolo staveb, které proběhly velmi rychle a okolo Krčína šíří zvěsti. Z komína tvrze prý v noci šlehají podivné plameny. Mají hýřit všemi barvami. Není proto divu, že si pověrčiví lidé myslí, že v tvrzi pobývá s Krčínem ještě ďábel. Vysvětlení je však prozaické. Krčín totiž propadl alchymii. V tu dobu také dochází k události, na kterou Krčín čeká již mnoho let. Umírá totiž jeho manželka Dorota. Rybníkář konečně začíná myslet na dědice. Najde si novou ženu, o 30 let mladší Kateřinu Zelendarovou. Pokouší se o potomky, ale syna se nedočká. Jen šesti dcer. Při sedmém porodu jeho milovaná žena umírá. Zlé jazyky samozřejmě na Krčínovi nenechaly nitku suchou a ihned se roznášely pomluvy, že smrt jeho manželky je trestem za předchozí hříšný Krčínův život.

Krčín se stěhuje

Smrt manželky Kateřiny Krčína velmi zlomila, nic ho v Křepenicích, odkud jeho manželka pocházela, nedrželo, a proto se rozhodl, že se odstěhuje. Rozhodl se přemístit na zámek v Obděnicích. V tamějším kostele dokonce vybuduje svoji hrobku. Pokud se však domníváme, že Krčín se svého pekelného osudu po přestěhování zbaví, mýlíme se.
Lidé tvrdí, že i tam ho pekelné mocnosti doprovázejí. Kousek od vsi má jako důkaz dodnes stát čertův kámen. Obrovský balvan je rozpůlen ve dví a váže se k němu následující pověst.
Když se Krčín stěhuje, mají mu pomáhat samotní čerti. Ti přenáší pytle se zlatem. Jeden z čertů však vak neunese a ten spadne na kámen. Ten pukne, jako když ho blesk rozpůlí.
Krčínovi ale zřejmě také není nejlépe. Přichází totiž o své panství v Sedlčanech, které směl napsat jen na svého dědice.
Když píše závěť, odkazuje svůj zbylý majetek dceři Anně Kateřině. Ta se samozřejmě má postarat o mladší sestry. Krátce na to umírá. Přesné datum úmrtí není známo, datuje se však někdy mezi 19. leden a 15. únor 1604. Samozřejmě měl být uložen do své hrobky…

Zesnulý, jehož tělo není

Na náhrobní desce stojí nápis, že v hrobce je uložen muž statečný a urozený, Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, pán města Sedlčan, Nového Hrádku Krčínova a zámku Obděnického.
Duše jeho se údajně má radovat v nebi, ostatky jeho odpočívat v pokoji. Datum úmrtí však chybí a nejen datum. Když je však hrobka v roce 1890 otevřena, nejsou nalezeny ani Krčínovy ostatky. Pátrání probíhá roku 1944, avšak žádné výsledky nepřinese. První stopa se objevuje až o deset let později, když jsou při úpravách kostela sv. Vavřince v Prčici objeveny kusy náhrobku se zbytkem nápisu NAU KRČZÍN….A Z SEDLČZAN…
Těžko říci, kde je Krčín skutečně pohřbený. Objevila se i domněnka, že jeho poslední hodina mohla nastat u dcery Anny Kateřiny v Mitrovicích a tedy, že Krčín je pohřben v kostele sv. Vavřince.

Jak to všechno je

Odborníci se domnívají, že náhrobek, který byl nalezen, patří spíše Krčínově dceři Anně Kateřině. Nevylučuje se prý ani možnost, že tam je pohřben Jindřich, bratr Krčína. Potom by ostatky Jakuba Krčína prý měly být v kostele, kam patří, v Obděnicích.
Prý totiž byla otevřena jen jedna jediná hrobka, tak se nevylučuje možnost, že Krčínovi ostatky se nacházejí v jiné hrobce v Obděnicích. Těžko říci, zda Jakub Krčín byl pomlouván, nebo zda skutečně byl zlým a hříšným mužem, který hleděl jen na své vlastní dobro bez ohledu na ostatní. Pokud byl pomlouván, lidé k tomu měli dobrý důvod, neboť všichni veliké osoby byly pomlouvány. Nejspíše za to mohly úspěchy, kterých dosáhly a s nimi spojená závist nemajetných.
Podle pověstí však přesto končí ve spárech čerta. Dodnes se má údajně zjevovat na mnoha místech jižních Čech, kde zapřažený do pluhu s pekelníky orá, nebo se prý za bouřlivých nocí projíždí ve vozíku taženém černými kocoury na hrázi rybníka Rožmberka…¨

Zdroj: www.pravdu.cz