Valentýna oslavte třeba na Vyšehradě!

Valentýn malá

Možná na tenhle svátek „nemusíte“ navštívit zrovna Vyšehrad, kde jsou v těchto dnech vystaveny ostatky patrona toho svátku, sv. Valentýna, ale můžete. Podle předpovědi má být dnes počasí stejně krásně, jako včera, i když je ráno trochu mrazivé. Inu, sv. Valentýn si to umí zařídit!

Na počátku vzniku svátku zamilovaných stojí krvavá historka, poprava sv. Valentýna 14. února roku 269 n. l. Světec přes zákaz římského císaře Claudia oddával římské vojáky, kteří tak jako ženatí nemuseli nastoupit do císařova vojska. To se císaři pochopitelně nelíbilo a milého světce dal nejprve uvěznit a potom popravit. Jistě, stačilo by prohlásit takto uzavřené sňatky za neplatné, Claudius však zřejmě rád řešil problémy méně administrativním, o to však účinnějším způsobem.

Podle jiné varianty této legendy sv. Valentýn zázračně zbavil slepoty dceru jednoho římského prefekta a vzápětí se do ní zamiloval. Prefekt i s celou rodinou se z vděčnosti vzdal římských bohů, kteří mu nijak nepomohli, a obrátil se na křesťanství. Jeho sousedé to nevydýchali, vtrhli do prefektova domu a prefekta i s rodinou a sv. Valentýnem zavraždili.

Valentýn sice přišel o život, my jsme ale bohatší o jeden svátek. Pokud za něj chcete světci osobně poděkovat, můžete tak učinit na pražském Vyšehradě, kde je jako relikvie uložena část jeho ostatků.

Sv. Valentýn – patron zamilovaných
Poměrně velký ostatek, lopatka sv. Valentýna, byla ve v chrámovém depozitáři uchovávána po staletí, ale inkognito, aniž se vědělo, o čí ostatky jde. Identifikována byla při na podzim roku 2002, kdy byly po dlouhé době vyneseny na světlo čtyři barokní monstrancové relikviáře, odložené od „inventáře“ zřejmě při regotizaci kostela. Při restaurování byly samozřejmě otevřeny a v jednom z nich se našla celá lidská lopatka a spolu s ní také tzv. autentika, malý papírový proužek se jménem právě tohoto světce.

Historie tohoto ostatku není známa. Předpokládá se pouze, že by se mohlo jednat o jednu z akvizic českého krále a římského císaře Karla IV., který byl známý jako veliký sběratel relikvií. V tom případě by zřejmě byla získána v římské bazilice ze 4. st. stojící na Via Flaminia, kde byly ostatky sv. Valentina uchovávány. Do barokního relikviáře byla zřejmě přenesena z nějaké starší schránky. Otázkou rovněž zůstává, jak se však ze sbírky Karla IV., uložené v chrámu sv. Víta na Pražském hradě, dostala na Vyšehrad. V každém případě je tento ostatek výjimečný už svou velikostí, neboť neustálým dělením relikvií se tyto stále zmenšovaly, takže nejčastěji se dochovaly jen jejich velmi malé, až mikroskopické zlomky. Lopatku sv. Valentina mohou návštěvníci chrámu spatřit vždy 14. února, kdy bývá vystavována na veřejnost.

Valentýnky
První valentýnku jako přání vyznávající lásku doručené milované osobě právě 14. února napsal podle legendy sám svatý Valentýn těsně před popravou. Ve vězení se totiž ještě stihl zamilovat do krásné žalářníkovy dcery a tímto způsobem se s ní před smrtí rozloučil.

Za podobně pohnutých okolností vznikla i první historicky doložená valentýnka, milostná báseň, kterou roku 1415 napsal pro svoji ženu Karel, vévoda Orleánský. Měl tu smůlu, že byl zajat v bitvě u Azincourtu a následujících pětadvacet let vězněn po různých anglických hradech, založil však tradici novodobých valentýnek. A ta se ujala tak dokonale, že jenom za loňský rok své adresáty našla více jak jedna miliarda valentýnek, SMS v to nepočítaje. Nemusíte spoléhat jen na to, co se prodává v obchodech, valentýnku můžete vyrobit i vlastnoručně. Tradičně se zdobívaly třeba vylisovanými květinami nebo vzácnými pírky.

Zvyk obdarovat na sv. Valentýna milovaného člověka se podle legendy odvozuje od toho, že sv. Valentýn daroval vždy nově sezdanému páru pestrou kytici ze své zahrady. I dnes zůstávají nejčastějším valentýnským dárkem právě květiny, následuje čokoláda (i jako afrodiziakum), avšak fantazii se samozřejmě meze nekladou. Dárek by hlavně měl obdarovaného překvapit a rozveselit. Šťastnou ruku při výběru přeje

Jitka Lenková