Co skrývá hrad Trosky? Neuvěříte!

trosky2vel

Zříceniny hradu Trosky patří k dominantám Českého ráje. Dvě čedičové věže a zbytky zdí se tyčí jako strážci nad lesy i rybníky kraje. Vyšší věž se jmenuje Panna a nižší Baba. Podle pověsti byly pojmenované podle dvou znesvářených žen – matky a dcery pána z Bergova, který z Trosek chtěl mít honosné sídlo. Musel však na čas do cizích krajů a matku Marii i dceru Karolínu požádal, aby Trosky v době jeho nepřítomnosti spravovaly.

Zprvu vše šlo dobře, ale časem se ženy začaly přít o to, která má větší pravomoci. Obě chtěly vládnout a tak se jen hádaly, o poddané i správu hradu se přestaly starat. Kraj chudl, sloužící utíkali…A potom jednou křik, který se všude rozléhal, utichl. Jeden chasník se údajně vydal zjistit, co se stalo, ale nikoho nenašel. Jen komnaty věží, které ženy obývaly, měly okna dokořán. Kam rozhádané panovnice zmizely, nikdo netušil. Ale jejich hlasy se údajně krajem nesou i dnes – za deštivých a větrných nocí, připomínají kvílení meluzíny. Ale vraťme se ještě o něco dál do historie. Nalezené artefakty dokazují, že v mladší době bronzové bylo místo, kde se nyní nacházejí dochované zbytky hradu Trosky, strategickým centrem rozsáhlé opevněné plošiny. V dobách keltského rozkvětu byl prostor dokonce snad posvátný – podle tvrzení některých záhadologů sloužil k magicko-náboženským obřadům. Na místo vstupovali pouze vyvolení – druidové a zasvěcenci, kteří zde možná nalezli vstupní brány do jiných dimenzí, navazovali kontakt s jinými světy.

Výstavba hradu Trosky se váže k roku 1380, tehdy s ní začal statkář Čeněk z Vartemberka. Stavbu však provázely od samého prvopočátku nešťastné události. Nově vybudované zdi se z neznámých důvodů bortily, koně, kteří na povozech naváželi stavební materiál, si často zlámali nohy, několika dělníkům hašené vápno vypálilo oči, několik dalších se zabilo pádem ze skály…Místní lidé si to vykládali jako varování a spojovali neblahé okolnosti s rozsedlinou (hlubokou asi 600 metrů) na jižním svahu mezi hradními věžemi, které říkali „díra do pekla“. Krajem kolovaly pověsti, že průrvou noc co noc vylézají pekelné bytosti, které hluk stavby ruší. Proto strhávají lešení kolem hradeb a ničí práci řemeslníků, maří jejich životy. Stavitel hradu se ale nenechal odradit. Aby nalezl vodu, přizval si proutkaře a ten kromě zdroje pitné vody nalezl také rozsáhlé podzemní prostory.

Pan Čeněk je nechal upravit a pospojovat, vznikla tak jakási chodba, jež měla sloužit k úniku z hradu v případě obležení. Přístup případným zvědavcům uzavřely těžké železem pobité dveře. Tajemství tak zůstalo zachováno, neboť ty, kteří se snad přesto do temných chodeb vypravili, jistě odradily divné zvuky, které se tam prý rozléhaly. Pan Čeněk z Vartemberka si hradu Trosky ovšem dlouho neužil. Stavba jej fianančně i fyzicky a psychicky vyčerpala, brzy zemřel. Před smrtí hrad prodal svému největšímu věřiteli králi Václavu IV. Od něj získal Trosky Ota z Bergova. Po něm hrad zdědil syn – Ota mladší, přívrženec Zikmunda. V roce 1438 hrad ale ukořistili obávaní loupeživí rytíři – Kryštof Šof z Helfenburka a Švějkar. Až v roce 1444 se na hrad vrátil Ota mladší a přivezl s sebou údajně i poklad uloupený v klášteře v Opatovicích nad Labem. Traduje se, že tento poklad stejně jako část lupu loupeživých rytířů zůstal ukryt v podzemí. Také proto zřejmě zbytky hradu přitahovaly od 18. století badatele – amatéry.

To již ale byla sláva hradu minulostí (v roce 1455 byl hrad prodán Janu Zajíci z Hazmburka, roku 1469 byl dobyt královským vojskem a začal se měnit ve zříceninu). Některé podzemní chodby byly v té době již zavaleny pískem, přesto nalézáme v záznamech hledačů pokladů zmínky o nápisech psaných švabachem, které varovaly před vstupem do hlubin země. Jistý mladý mlynář v roce 1841 tvrdil, že se mu u Trosek v předvečer svátku Jana Křtitele stala podivná věc. Údajně se propadl do díry a spatřil hrad v plné slávě, slyšel hlahol i štěkot loveckých psů, viděl v záři pochodní rytíře na koních. Jako důkaz si přinesl malý zlatý plíšek.
Také v 19. a 20. století byly zříceniny i podzemní chodby prolézány psychotroniky a badateli, kteří se snažili odhalit, co je pravdy na tom, že je magické místo časoprostorovou branou. V současné době je už ovšem vchod do podzemí opatřený bezpečnostní mříží.